V době, kdy toto píšu, Rusko okupuje Ukrajinu, některá města jsou okupována a do pozic ve veřejné správě jsou dosazováni ruští stoupenci. Připomnělo mi to události v Československu v roce 1945, kdy byla okupační moc vyhnána a následovaly represe proti těm, kteří byli právem či neprávem považováni za nepřátele státu.. Věděli jste, že při sčítání lidu na Ukrajině v roce 2001 se 17,3 % populace (přes 8 milionů lidí) identifikovalo jako osoby s ruskou národností, i když byli občany Ukrajiny? Takže při čtení nahraďte ruštinu němčinou a české sčítání lidu z roku 1929 ukrajinským sčítáním lidu z roku 2001 a všimnete si mnoha podobností. Říkali jsme jim Benešovy dekrety, ale jednoho dne byste mohli uslyšet o Zelenského dekretech. Možná se brzy bude muset rozhodnout 8 milionů lidí.

Většina lidí slyšela o Mnichovské dohodě z roku 1938. Jen málokdo ví, že tehdejší český prezident, muž jménem Edvard Beneš , odmítl to uznat a rezignoval. Je důležité si uvědomit, že rezignoval „pod nátlakem“ a byl k tomu donucen mužem jménem Emil Hácha byl nahrazen. Beneš a jeho vláda se nejprve přestěhovali do Paříže a v roce 1940 do Londýna, kde byli uznáni jako exilová vláda. Během následujících 5 let vypracoval tzv. Benešovy dekrety.

VLÁDA V EXILU

Britské uznání prezidenta Beneše a jeho kolegů za legitimní „prozatímní“ českou vládu 21. července 1940 (USA a SSSR ji uznaly v roce 1941) To Čechům umožnilo hrát aktivní roli ve válečném plánování, ale také vypracovat řadu zákonů pro Čechy žijící v zahraničí. Vzhledem k tomu, že české Národní shromáždění (parlament) již neexistovalo, mohl novou vládu sestavit pouze legitimní český prezident. Za tímto účelem měl první Benešův dekret, 1/1940, schválit usnesení, které by Edvardu Benešovi udělilo pravomoc prezidenta, aby mohl jmenovat vládu, která by nové zákony spolupodepsala. To, co se po osvobození v roce 1945 stalo známým jako Benešovy dekrety, byl soubor 143 zákonů.

BENEŠOVY DEKRETY

Benešovy dekrety se v Československu mohly stát zákonem až po znovusjednocení země po druhé světové válce a volbách v roce 1946, protože je musel ratifikovat nový český parlament. Zásadně změnily životy milionů lidí a mnoho z těchto zákonů je v platnosti dodnes.

Nebudu vyjmenovávat všech 143 zákonů, ale myslel jsem, že by vás mohl zajímat výběr, abyste pochopili všechny důsledky:

Zvrat v 5/1945 veškeré transakce s majetkem po 29. září 1938 (datum podpisu Mnichovské dohody) a znárodnění všech podniků vlastněných nepřítelem státu nebo osobou, která se při sčítání lidu v roce 1929 přihlásila k německé nebo maďařské národnosti. Části tohoto zákona se v roce 2000 stále uplatňovaly, pokud jde o restituci majetku obětem holocaustu.

12/1945 Konfiskace zemědělského majetku patřícího zrádcům, nepřátelům státu, Němcům nebo Maďarům.

16/1945 a 17/1945 Stanovovaly tresty pro nepřátele státu. Vojenské a politické členství v zakázaných organizacích se trestalo až 20 lety vězení. Kolaboranti nebo informátoři, jejichž jednání vedlo ke smrti českého občana, byli odsouzeni k trestu smrti bez odvolání a popraveni do dvou hodin od vynesení rozsudku. Pokud měla být poprava veřejná, bylo povoleno odložení 24 hodin.

26/1945 Prodloužení za doby soudců. V roce 1938 byl důchodový věk pro soudce 65 let, ale protože nacistický režim zavraždil tolik soudců, toto nařízení pozastavilo automatický odchod do důchodu.

27/1945 Vytvoření právního rámce pro vyhoštění osob považovaných za nepřátele státu. Do toho byly zapojeny dva miliony etnických Němců a další milion etnických Maďarů. Jinými slovy, vyhnali téměř čtvrtinu obyvatel Československa.

33/1945 Založeno Občanská práva. Například pokud jste se při sčítání lidu v roce 1929 zaregistrovali jako německý nebo maďarský občan, automaticky jste ztratili české občanství. Osoby německé a maďarské národnosti měly šest měsíců na to, aby prokázaly svou loajalitu českému státu nebo to, že trpěly pod nacistickým režimem. V roce 1948 byla tato lhůta pro odvolání prodloužena na tři roky. V roce 1949 musela osoba složit přísahu věrnosti, aby se stala českým občanem a vzdala se jakéhokoli jiného občanství. Do roku 1953 bylo stanoveno, že každému německému/maďarskému obyvateli Československa v době účinnosti zákona komunistický režim automaticky nabídne české občanství.

36/1945 Stanovil povinnost pro podniky a jednotlivce v českých zemích platit závazky v českých korunách a stanovil směnný kurz na 1 říšskou marku, což odpovídá 10 korunám.

53/1945 Lays stanoví právní rámec pro veřejné zaměstnance, aby mohli požadovat odškodnění za pronásledování na základě etnického původu nebo politického smýšlení během okupace.

Stanovení č. 56/1945 ročního rozpočtu na společné funkce prezidenta a jeho úřadu, který činí 6,3 milionu českých korun. Tento zákon byl zrušen až v roce 1993 se vznikem České republiky.

59/1945 Zrušení všechna jmenování státních/veřejných zaměstnanců během okupace.

74/1945 dal vdaným ženám právo znovu získat svá zaměstnání, která byla zrušena v roce 1938 po Mnichovské dohodě.

85/1945 Výjimka z Středoškolské vzdělání.

88/1945 zavázán být k dispozici komukoli pro veřejně placenou práci po dobu maximálně jednoho roku.

91/1945 Vyhlášeno že národní měnou bude od 1. listopadu 1945 československá koruna.

100 až 103/1945 Znárodnění různých průmyslových odvětví s odměnou podle občanského statusu vlastníka, jak dokládá dekret 33/1945.

115/1945 Uhlí a palivové dřevo by byly řízeny ústředním orgánem.

Zrušení 122/1945 založení „Německé univerzity v Praze“ a její návrat pod Univerzitu Karlovu. Změna byla zpětně platná k 17. listopadu 1939 (datum popravy studenta v Praha) a neuznával žádné kvalifikace získané během povolání.

127/1945 Založení Akademie múzických umění.

129/1945 Založení České filharmonie.

132/1945 Pro všechny učitele je vyžadována kvalifikace pro přijetí na univerzitu. Tento zákon byl zrušen v roce 1966, ale znovu zaveden v roce 2016.